Projekt Etické výchovy
Etická výchova vede děti k základní orientaci v životě, seznamuje je se základními lidskými hodnotami, učí je utvářet vztah k sobě i svému okolí, nabízí pomoc při řešení základních problémů v hledání vlastní identity, životního poslání a smyslu.Vizí etické výchovy je morálně vyzrálý člověk , který se vyznačuje komunikativností, kreativitou, zdravým sebevědomím a pozitivním hodnocením jiných, žijícím v prosociálním společenství.
Iniciativa zavádění etické výchovy do našich škol je projektem Etického fóra České republiky (www.etickeforumcr.cz) . EF ČR je občanské sdružení, které vzniklo v roce 1999. Podporuje v duchu evropské kultury aktivity prosazující etické jednání ve společenském životě i v ostatních oblastech lidské činnosti.
Projekt Etické výchovy je postaven na teoretických základech španělského profesora Roberta Rocheho Olivara. Ten stanovil na základě svých výzkumů v osmdesátých letech minulého století teoretický model, který zahrnuje patnáct faktorů. Prvních deset se týká dětí a jsou základem programu etické výchovy, výchovy k prosociálnosti. Dalších pět bodů je určeno pro učitele, vychovatele, rodiče, kteří chtějí uplatňovat svých dětí rozvoj prosociálního chování. Tyto faktory tvoří základ výchovného stylu etické výchovy.
Dále tento projekt rozvinul Ladislav Lencz, pedagog, který model etické výchovy přenesl v devadesátých letech minulého století na Slovensko. Jeho zásluhou je předmět Etická výchova vyučován na Slovensku od roku 1993 jak povinně volitelný předmět. L. Lencz má svůj velký podíl na postupném prosazování etické výchovy i do českého školství.
Etická výchova vede děti k základní orientaci v životě, seznamuje je se základními lidskými hodnotami, učí je utvářet vztah k sobě i svému okolí, nabízí pomoc při řešení základních problémů v hledání vlastní identity, životního poslání a smyslu. Tak jak to stanoví vize etické výchovy - vize morálně vyzrálého člověka, který se vyznačuje komunikativností, kreativitou, zdravým sebevědomím a pozitivním hodnocením jiných, žijícím v prosociálním společenství.
Při etické výchově je cílem učitele vytvořit ze třídy výchovné společenství, v radostné atmosféře, s jasně stanovenými pravidly, za minimálního využívání odměny a trestu. V hodinách etiky je nutné přijímat každého takového jaký je, vyjadřovat sympatie a vybízet děti k prosociálnosti. Děti postupně procházejí deseti stupni osvojování si jednotlivých sociálních dovedností - komunikace, úcty k sobě samému, úcty k druhým, tvořivostí a iniciativou, vzájemným vyjadřováním citů, empatií (vcítěním), asertivitou, srovnáním reálných a zobrazených vzorů, spoluprací a komplexní prosociálností - ta je cílem etické výchovy.
Cíl etické výchovy
Cílem je prosociální chování, to je chování zaměřené na pomoc nebo ve prospěch jiných osob, skupin nebo společenských cílů, bez nároku na vnější odměnu. To znamená, že motivem je nějaká vnitřní potřeba. Prosociálností je myšlena činnost ve prospěch druhého, která není povinností, za kterou nečekáme protislužbu a je komplexní. V praxi to znamená, že se neptáme, proč to mám dělat, ale jak to mám dělat? Napříč celým spektrem našich spoluobčanů bez rozdílů v čemkoli. Podle Ladislava Lencze můžeme stanovit čtyři základní znaky prosociálního chování:
1. Chování ve prospěch druhého, které nevyplývá z povinnosti
2. Chování bez očekávání protislužby nebo vnější odměny
3. Chování podporující reciprocitu
4. Chování, které nenaruší identitu subjektu
Výchovný styl
Při etické výchově je cílem učitele vytvořit ze třídy výchovné společenství, v radostné atmosféře, s jasně stanovenými pravidly, za minimálního využívání odměny a trestu. V hodinách etiky je nutné přijímat každého takového jaký je, vyjadřovat sympatie a vybízet děti k prosociálnosti. Toto je dáno výchovným stylem etické výchovy, jeho devíti pravidly: vytvořit ze třídy výchovné společenství, přijímat dítě takové jaké je, připisovat pozitivní vlastnosti, formulovat jasná a splnitelná pravidla, reagovat na negativní jevy klidným poukázáním na jejich důsledky, vybízet k prosociálnímu chování, uvážlivé používání trestů a odměn, zapojit do výchovného procesu i rodiče, být nositelem radosti.
Program etické výchovy
Děti postupně procházejí deseti stupni osvojování si jednotlivých sociálních dovedností, které tvoří program etické výchovy.
1. Komunikace – základní stavební kámen etické výchovy, kde dítě získává základní sociální dovednost verbální i neverbální komunikace. Odhalí se mu důležitost naslouchání a pozná sílu úsměvu, pozdravu, poděkování.
2. Pozitivní hodnocení sama sebe – pokud chceme rozumět druhým, musíme se naučit chápat sami sebe, uvědomit si sílu své osobnost, svou důstojnost – dojít k sebeúctě, k sebepřijetí.
3. Pozitivní přijetí druhých – naučit se druhé přijímat takové jací jsou, s jejich klady, omezeními a chybami.
4. Tvořivost a iniciativa – pomocí či prostřednictvím tvořivosti, iniciativy řešit vztahové problémy a docházet ke změně vzájemných vztahů. Nacházet i v sobě originalitu, odstranit obavy z experimentu umět se zapojit.
5. Vyjadření a komunikace citů – rozpoznání, pojmenování a usměrňování vlastních citů. Důležitý krok pro usměrnění negativních citů u dětí – jejich identifikace, práce s s nimi a jejich postupné přeměny- jako prevence před nežádoucími formami chování.
6. Empatie - dítě získává dovednost vcítění se do druhých, naslouchání.
7. Asertivita – osvojování asertivních dovedností, hledlání a nelézání zdravé míry. Vhodné a aktivní využívání asertivních technik v reálném životě.
8. Reálné a zobrazené vzory – jak již bylo výše uvedeno, výchova prostřednictvím vzorů je jednou z částí výchovného stylu etické výchovy a prostupuje celým jejím programem. Úkolem tohoto stupně programu je posílit vliv pozitivních vzorů a identifikovat a potlačit vzory negativní.
9. Spolupráce, pomoc, přátelství – praktické využívání sociálních dovedností nabytých v předcházejících stupních programu – fyzickou pomoc i psychickou podporu , soucítění ….
10. Komplexní prosociálnost – překračuje hranice jedné skupiny a směřuje k e vztahům mezi skupinami, zaujímá postoje k řešení celospolečenských problémů. Stává se součástí globální výchovy, jako cesta k boji proti sociálním nespravedlnostem.
Pro úspěšný průběh projektu je potřeba zachovávat postup při probírání jednotlivých stupňů programu. Na každém stupni si dítě osvojí sociální dovednosti, které bude uplatňovat při aktivitách na dalších stupních. Zároveň je velmi důležité, aby si pedagog osvojil výše uvedený výchovný styl, aby jeho práce měla očekávaný efekt. Jedině tak dospěje k cíli etické výchovy – prosociálnímu chování.
Aplikační témata etické výchovy
Jsou zaměřena na uplatnění získaných základních etických postojů a dovedností při řešení konkrétních problémů, přičemž uvedená aplikační témata neuzavírají široké možnosti aplikace etiky do různých oblastí lidské činnosti. Metodicky a didakticky jsou zpracovaná tato témata: Rodina, ve které žijeme, Etika a hodnotový systém, Lidské hodnoty, Ochrana přírody a životního prostředí, Ekonomické hodnoty, Výchova k sexuálnímu zdraví a k rodinnému životu.Metody
Etická výchova nemá vlastní metody. Používá nejvíce zážitkovou metodu. Děti se učí především z vlastního prožívání zážitků, které potom přirozeným způsobem ovlivňují jejich postoje a chování. Hlavní úloha učitele spočívá v tom, že vytvoří zajímavou situaci a nechá děti uvažovat, diskutovat, experimentovat a získat novou zkušenost. To znamená, že učitel hraje úlohu moderátora – facilitátora a děti se vychovávají „samy“. Nejčastěji používané metody jsou: diskuse, anketová metoda, zážitková metoda a učení posilováním žádoucího chování, pozorování a jeho záznamy, psychohry, projektové vyučování, dramatizace, kooperativní učení, projekce, práce s obrazem, se slovem, s hudbou …Používané metody by měly splňovat dva základní požadavky – zaujmout žáky a podporovat výchovné cíle v souladu s výchovným programem etické výchovy. Dalšími podmínkami úspěšnosti je to, že by se mělo jednat o metody účinné, aktuálně přiměřené, s tvořivým přístupem pedagoga a potažmo s možností rozvoje tvořivosti u dětí, pedagog by měl jít příkladem v prosociálním chování a veškeré aktivity by měly probíhat v radostné, bezpečné atmosféře.
Zde je velmi důležité připomenout i postup nácviku sociálních dovedností, který má čtyři fáze – kognitivní senzibilizaci – hodnotovou reflexi – nácvik ve třídě a přenos do reálného života.
Etická výchova v naší škole
Do ŠVP „Škola pro radost“ jsme zařadili předmět Etická výchova do rozvrhu šestých tříd. Tuto třídu jsme zvolili z důvodu specifičnosti této skupiny dětí – přechod z prvního stupně, příchod nových žáků, nový třídní učitel, psychologické aspekty věkové skupiny …Na začátku školního roku je pro tyto žáky připraven harmonizační pobyt Ladění . Jeho cílem je seznámení se dětí navzájem, seznámení se s třídní učitelkou, harmonizace vzájemných vztahů na základě lepšího sebepoznávání i poznání druhých, nastolení tolerantních vztahů jako prevence patologických jevů a šikany.
V průběhu školního roku pak s dětmi pracuji podle výchovného programu, aktuálně je obsah hodin přizpůsoben životu třídy.
V dalších ročnících je etická výchova implementována do občanské výchovy. Prvky etické výchovy jsou začleněny do dalších školních projektů – Tmelení, Den Země, Advent ...
Etický výchova jako nástroj prevence patologických jevů
Vzhledem k cílům etické výchovy uvedeným výše, se etická výchova se svými metodami a výchovným stylem jeví jako nejvhodnější metoda pro naplňování cílů minimálně preventivních programů.Zlepšováním kvality mezilidských vztahů se zlepšuje atmosféra ve škole, ve třídě, zlepšuje se jednání žáků vůči dospělým osobám.
Co si představit pod pojmem zlepšená atmosféra?
Je to vzduší důvěry, bezpečnosti, pozitivního očekávání, tvořivé spolupráce.
